Přírodní řešení: 215 milionů hektarů tropické půdy dokáže přirozeně obnovit lesy

Průlomová studie publikovaná v časopise Nature ukazuje, že oblast o rozloze 215 milionů hektarů – větší než Mexiko – má potenciál přirozeně obnovit tropické lesy po celém světě. Tento objev představuje cenově efektivní alternativu ke drahým výsadbám stromů a mohl by zachytit značné množství uhlíku při současném obnovení biologické rozmanitosti.

Síla přirozené obnovy

Výzkum vedený Renato Crouzeillesem a mezinárodním týmem vědců analyzoval lesní pokryv v letech 2000–2016 a vytvořil vysoce detailní model, který předpovídá, kde by tropické lesy mohly přirozeně regenerovat. Pomocí satelitních snímků v rozlišení 30 metrů tým zmapoval odlesněné oblasti, které mají potřebné podmínky pro samovolný návrat lesů.

„Přirozená regenerace není jen levnější než výsadba stromů, často vede k biodiverzitně bohatším lesům,“ uvádějí autoři.

Obrovský potenciál sekvestrace uhlíku

Studie odhaduje, že tyto přirozeně obnovující se lesy by během 30 let mohly zachytit 23,4 gigatonu uhlíku (rozmezí 21,1–25,7 Gt). Pro srovnání jde o podstatnou část úbytku emisí potřebného k dosažení globálních klimatických cílů. Uhlík by byl uložen převážně v nadzemní biomase, jak stromy rostou a dospívají.

Pět zemí, které rozhodují

Pět zemí představuje více než polovinu tohoto regeneračního potenciálu: Brazílie, Indonésie, Čína, Mexiko a Kolumbie – dohromady 52 % identifikovaných oblastí. Toto soustředění zdůrazňuje, jak důležité je zaměřit obnovářské iniciativy právě v těchto státech a využít jejich přirozené regenerační kapacity.

Brazílie vede, což není překvapivé vzhledem k rozlehlému amazonskému pralesu a atlantským lesům, které utrpěly značné odlesnění. Indonésie na druhé straně těží ze svých tropických ostrovů, kde jsou příležitosti k obnově lesů rovněž výrazné.

Politické dopady a globální vliv

Tyto poznatky mají hluboké důsledky pro mezinárodní klimatickou politiku a strategie ochrany přírody. Místo soustředění se výhradně na drahé programy výsadby stromů mohou vlády a ochranářské organizace identifikovat oblasti, kde pouhá ochrana půdy před dalším narušením umožní lesům přirozeně se vrátit.

Výzkum poskytuje „mapu“ pro plnění národních i globálních environmentálních závazků, včetně cílů Pařížské dohody a udržitelných rozvojových cílů OSN. Využitím potenciálu přirozené regenerace mohou země dosáhnout obnovovacích cílů efektivněji a s lepšími výsledky v oblasti biodiverzity.

Detailní mapování v rozlišení 30 metrů umožňuje také přesná rozhodnutí na místní úrovni, což politikům pomáhá identifikovat konkrétní lokality, kde je šance na úspěšnou přirozenou obnovu nejvyšší. Tento podrobný přístup může revolučně změnit naše myšlení o strategiích obnovy lesů a sekvestrace uhlíku po celém světě.